Ivan

Včera mi napsal můj ukrajinský kamarád. Strávili jsme spolu hodně času: když jsme žili v Charkově (jednom z mých osobních oblíbených měst), pomohl mi začlenit se do společnosti. Tohle město už neexistuje. Největší trh v Evropě přestal existovat spolu se svými památkami, univerzitami, školami, nemocnicemi a byty s tisíci lidí, s tvářemi, rukama a nohama. Můj kamarád se mě zeptal, co si myslím o tom co se děje. Řekl jsem, že si to prostě neumím představit - jak se cítí on, jeho máma nebo babička. Jsou v jiné zemi a truchlí pro své přátele a kamarády, kteří ztratili své domovy a málem i svou vlast.

Když jsem byl ještě v Moskvě, kolega se mě zeptal: "Co bys dělal, kdybys byl povolán do armády?" Nejrozzlobenějším hlasem, jakým jsem mohl, jsem řekl: „Samozřejmě, šel bych střílet do bezbraných lidi u Černigova! Protože všechno, o čem jsem kdy snil, bylo tohle: Střílet do starých dam a dětí!“ Jsem si plně vědom toho, že moje země má lidi, kteří jsou skutečně připraveni zabíjet staré dámy a děti. Lidi, kteří si přilepí Z na hruď a zvednou ruku k nebi. Lidi, kteří pokračují ve svém životě a stěžují si na svá malá příkoří útrapy. Moji rodiče, kteří sledují televizi 24/7 a sní o tom, že za každou cenu získají zpět svůj SSSR, protože tehdy byli krásní a chudí, ale šťastní.

Odpověděl jsem svému příteli v ukrajinštině (a on mi odepsal v ukrajinštině), i když jsme vždy mluvili v ruštině, protože teď se takto všichni cítíme bezpečněji. Co cítím? Necítím nic, jen sním o tom, že to všichni přežijí, že přestanou umírat. Že nikdo nebude pít chcanky během policejního výslechu (nebo být ponižován a týrán jinak) a že nikoho potom nepošlou do vězení. Že nikdo nebude prohlášován za zrádce a nenajde nasprejované Z na svých dveřích od domu. To je důvod, proč mnoho lidí bez přemýšlení nastoupí do prvního dostupného letadla, aby nebydleli v Pinochetově Chili, Chausheskuově Rumunsku, Frankově Španělsku, Videlově Argentině a podobně. Lidé žili 20 let v Rusku, snažili se ho změnit svou poctivostí, slušností, láskou k míru a smyslem pro spravedlnost. Tahle snaha tam pořád je a já jsem hrdý na každého svého krajana, který zůstává čestný a laskavý v jádru této osy zla.