Alesya

Alesya je PhD studentkou fyziky na IST Austria, výzkumnicí a členkou organizace Rusové proti válce ve Vídni

Vyprávěj o své dobrovolnické činnosti: v jakých projektech a iniciativách jsi se účastnila a v jaké roli?

Vykonávám dobrovolnickou činnost v rámci komunity Russians against war Vienna. Pomáhám organizovat akce (demonstrace, kulturní události), spravuji Instagram a snažím se pomáhat s interními procesy v týmu.

Na začátku války jsem pomáhala ukrajinským uprchlíkům na nádraží ve Vídni, kam přijížděli (s překlady do angličtiny a informační pomocí). Předtím jsem také byla dobrovolnicí na infolince OVD-Info. Měla jsem také účast na vzdělávacím projektu zaměřeném na kritické myšlení.

Dále provádím výzkum o příznivcích a odpůrcích války na základě dat z sociálních sítí (v současné době se jedná především o VKontakte). Analyzuji jejich příspěvky a informace z profilů pomocí strojového učení a statistických metod. V současnosti byl publikován článek v Nové gazetě Evropa a pravděpodobně brzy vyjde další. Považuji to také za dobrovolnickou činnost, protože to není zdroj významného příjmu.

Proč ses rozhodla se věnovat tomuto výzkumu?

Zamyslela jsem se nad oblastmi, ve kterých se mi daří objektivně lépe než většině ostatních a jak mohu využít tyto dovednosti k dosažení svých důležitých cílů, jako je absence válek a autoritářských režimů, demokracie.

Dobře se mi daří pracovat s kvantitativními daty a modelovat různé procesy, a to se mi líbí. Celkově se tím zabývám i ve své doktorské práci v oboru fyziky.

Proč konkrétně výzkum příznivců/odpůrců války na VK? Protože pokud máme cíl ovlivnit veřejné mínění v Rusku (a to je důležitý cíl, protože i autoritářské režimy se opírají o veřejnou podporu), musíme porozumět postojům lidí, kteří tvoří toto veřejné mínění.

Jaké pocity jsi zažila při pohledu na výsledky? Překvapily tě, zklamaly nebo jsi očekávala něco podobného? Co bylo pro tebe nejšokující?

Jak jsem viděla výsledky, nedokážu říct, že by mě něco zklamalo nebo šokovalo, ale výsledky byly zajímavé a některé z nich nečekané.

Jedním z nečekaných výsledků bylo zjištění, že válku ve větší míře podporují lidé, kteří považují za důležité hodnoty, které státní zdroje označují za "tradiční": rodina, děti, domácnost, pravoslaví. Tento výsledek sám o sobě není příliš překvapivý, spíše je zajímavé, že efekt je natolik významný, že je snadno zřetelný.

Dalším nečekaným výsledkem je, že nevypadá, že by příznivci války byli většími fanoušky Sovětského svazu než odpůrci: jak příznivci, tak i odpůrci se o této tématice stejně zajímají, a množství komunistů a socialistů v těchto skupinách je stejné.

Bylo by také možné očekávat, že existují skupiny, na které jsou především přihlášeni příznivci nebo odpůrci války a jejich překrytí je malé, v souladu s představou o informačních bublinách. Ale ukázalo se, že to není pravda: příznivci i odpůrci války jsou přihlášeni k mnoha společným skupinám s neutrálními tématy, konzumují v mnoha ohledech stejné informace o hudbě, sportu a dokonce i historii.

Co tě inspirovalo k účasti na těchto projektech?

Pro mě je nejdůležitější v životě měnit svět k lepšímu. Od okamžiku, kdy začala válka, se pro mě antiválečná aktivita stala prioritou. Samozřejmě je možné přinášet prospěch na mnoha místech, ale zde se projevuje i osobní emocionální angažovanost - před začátkem války (jako asi mnoho lidí) jsem si neuvědomovala, co to válka je a že je to stále možné, ale s nástupem války se toto uvědomění náhle objevilo. Nyní se mi obecně zdá, že je třeba něco dělat s světem, kde roste vliv autoritářských režimů (které často vyvolávají války) a vojenský konflikt je považován za přijatelný způsob řešení problémů. Tento problém není jen ruský, ačkoli pro mě jsou jeho problémy samozřejmě mnohem bližší.

Pokud jde o výzkum, který provádím, zdá se, že tam jsou mé dovednosti nejlépe využity, a to bylo jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla tím zabývat.

Co se týče antiválečné komunity, je to pro mě důležité, protože lidé potřebují prostor, kde je budou obklopovat stejně smýšlející jedinci. Samotné to může zvyšovat počet odpůrců války. Pokud lidé, kteří mají pochybnosti, ale spíše se staví proti válce, nemají kam se připojit, mohou vůbec nevytvořit pevné protiválečné stanovisko. Komunita také umožňuje sjednocování pro efektivnější vykonávání užitečných věcí - dobrovolnictví, akce atd.

Co přesně vaše komunita Rusové proti válce ve Vídni dělá?

Pořádáme akce, pomáháme ukrajinským uprchlíkům, píšeme dopisy politickým vězňům, organizujeme kulturní události (například promítání protiválečných filmů) a vzdělávací akce (přednášky, diskuze, workshopy).

Mezi relativně významné akce patří protestní shromáždění v den vyhlášení mobilizace, akce "Návrat jmen", kde jsme předčítali jména represovaných v Sovětském svazu, shromáždění na podporu politických vězňů, kde jsme rozvinuli obrovský transparent s nápisem "Vzýváte svobodu, ale duše člověka nezná okovy" (který téměř výhradně vymyslela a vyrobila jedna z našich aktivistek a bylo to skvělé) a samozřejmě akce na výročí války.

Poslední a jedna z nejvíce emocionálních akcí pro mě byla akce na 9. května. Nebyla to masová akce, protože jsme ji pořádali ve všední den během pracovní doby - tak to vyšlo jedině takhle. Přišli jsme ke památníku Sovětským vojákům (kde se okolo 9. května shromažďuje nejrozmanitější skupina lidí) s plakáty s fotografiemi zničené Ukrajiny. K nám přistupovali lidé různých národností, včetně Ukrajinců, Rusů, rakouských občanů. Rozhovory byly velmi emocionální a obvykle ve velmi pozitivním smyslu. Možnost dialogu mezi velmi různými lidmi a schopnost porozumět si navzájem mě inspirují.

Co se ti líbí na naší organizaci a co bys chtěla zlepšit?

Líbí se mi, že máme společné hlavní hodnoty a proto si vzájemně věříme - jsme proti válce, proti represím, důležitá je nám solidarity a nevyvíjet nenávist.

Osobně bych nejraději chtěla vytvořit pracovní prostředí, ve kterém lidé méně vyhoří a kde všichni účastníci mohou více přispívat a cítit, že svůj příspěvek skutečně dávají. Nemluvím tím, že v současnosti nikdo necítí že nepřispívá, samozřejmě. Ale zde je nekonečný potenciál pro osobní a kolektivní růst. Tyto úkoly jsou ve skutečnosti velmi složité a vyžadují mnoho sil.

S jakými obtížemi se setkáváte a jak je řešíte?

V naší organizaci se často vyskytují konflikty, protože naše činnost je velmi emocionální a všichni jsou oddaní své práci, která je nám všem velmi důležitá. Konflikty se však vždy vyřeší, i když občas vyžadují velké úsilí.

Myslím si, že existence konfliktů je normální v každé demokratické struktuře. Je to známka toho, že lidé mají různé názory. Jenže někdy se stane, že názor, který vyvolává neshody, je velmi důležitý, a to je také v pořádku. Kdyby každý měl stejný názor, nebo kdyby se všichni báli říci, že s něčím nesouhlasí, pak by to nebyla demokracie.

Další problém je únava, vyhoření. (podrobnější odpověď na to je níže)

Můžeš se podělit o svůj nejpamátnější okamžik?

Můžu si vzpomenout na akci 9. května, o které jsem už mluvila. Nejvíce mi utkvěly v paměti rozhovory s Ukrajinci.Nechci asi příliš podrobně popisovat, protože nevím, do jaké míry by si přáli, aby to bylo zveřejněno. Ale mohu říct, že tam byly složité emoce z obou stran, ale hlavní věcí byla solidarita, důvěra a ochota naslouchat a porozumět, ze všech stran. To dává pocit smyslu, že tyto akce neděláme zbytečně.

Jaký přínos má pro tebe dobrovolnictví a proč si myslíš, že je důležité?

Pro mě není tak důležitá přesně "dobrovolnická" činnost, důležitější je činnost, která, podle mého přesvědčení, posouvá svět tam, kam si přeji ho posunout. Jestli je to dobrovolnická činnost nebo ne, mi nevadí. Dává mi pocit, že svět posunu tam, kam si přeji ho posunout.

Dobrovolnická činnost vyžaduje mnoho úsilí a emocionální energie, jak se vyrovnáváš s vyhořením? Kde čerpáš sílu pokračovat?

Skutečně není vždycky snadné mít dostatek sil. Pomáhá mi sledovat to, abych nevykonávala víc, než to co dokážu udělat v daný okamžik. Je lepší něco neudělat nebo udělat to nedokonale, než potom být neschopná udělat cokoli několik měsíců. A toto platí i vůči ostatním - nežádat od lidí víc, než jsou ochotni udělat.

Co bys mohla doporučit začínajícím dobrovolníkům nebo těm, kteří si přejí pomáhat, ale nemohou se rozhodnout?

Myslím si, že dobrovolnictví pro samotné dobrovolnictví není úplně uspokojující cíl. Tak jsem to dělala dříve a nepřinášelo mi to velkou radost. Pokud jste ještě nezačali dobrovolničit, ale chcete to udělat, myslím si, že je užitečné si uvědomit, co je pro vás důležité a proč vlastně to chcete dělat. Jinými slovy, položte si otázku ne "kde bych měl(a) dobrovolničit", ale spíše "co je na světě pro mě nejdůležitější, co chci zlepšit/změnit". Pokud najdete odpověď na tuto otázku, bude vám jasnější, kde dobrovolničit a čím se zabývat. Nemusíte se bát, že něco neumíte, mnoho potřebných dovedností lze získat během samotného procesu.

Pokud se jedná o politickou aktivitu (například protiválečnou), pak si myslím, že byste se neměli bát konfliktů - pokud vznikají, pravděpodobně to není vaše vina. Je to prostě součást této činnosti. Musíte se naučit předcházet a řešit konflikty, ale úplně se jim vyhnout pravděpodobně nepodaří. Od mnoha lidí z různých projektů jsem slyšela, že konflikty vznikají u všech.