Ivan M.

Malý příběh v době velkých tragédiích

Slyšel jsem že chcete slyšet naše příběhy. Příběhy lidí z Ruska a Běloruska, kteří i přesto že získali svá pracovní víza ještě před tím konfliktem, tak v momentě kdy se dostali do Prahy, tak už nemohli odevzdat své biometrické údaje. Nemůžu ten konflikt nazývat "válkou" - pokud mě totiž Česká republika pošle zpátky do Ruska, bude mi hrozit za pouhé použití toho slova vězení.

Ještě než začnu s příběhem, musím říct že se necítím že bych si měl na cokoliv stěžovat ve chvíli, kdy těmi skutečně trpícími jsou lidé na Ukrajině, jejich situace je otřesná a já moc doufám že válka skončí co nejdřív! A je naprosto pochopitelné že během tak obrovské tragédie jsou menší příběhy (jako je ten náš) prostě přehlédnutelné.

Do Česka

Začněme: Jsem IT inženýr, konkrétně Solution Architect, a pracoval jsem po velkou IT firmu (nechce abych ji veřejně jmenoval) po více než 5 let. Minulý duben nabídli mě a mé ženě přesun do Prahy z obchodních důvodů. V té době jsme se sami chtěli přemístit a já už jsem navíc v České republice v minulosti byl (vždy to bylo velmi příjemné), takže jsme nabídku okamžitě přijali.

Zhruba rok jsme připravovali dokumenty které bylo potřeba pro žádost o víza, což zahrnuje můj vysokoškolský diplom, potvrzení beztrestnosti a další osobní kontroly. Jakkoliv jsme do Česka měli jet skrz Program klíčový a vědecký personál v rámci kterého má žádost o víza trvat pouze pár měsíců, na ambasádě probíhala covidová omezení a proto byla zavřena na několik měsíců v kuse.

Začali jsme chodit na kurzy češtiny a zjišťovat různé věci o české historii. Nakonec jsme získali víza v polovině ledna a proto jsme si naplánovali přesun do Prahy mezi 21. a 27. únorem, abychom mohli začít pracovat... Zkrátka nešťastná náhoda.

V Praze s mraženou pizzou

Když jsme přijeli do Čech, člověk který nám pomáhal se stěhováním se začal snažit získat elektronické potvrzení abychom mohl začít pracovat, a zároveň získat termín schůzky pro odevzdání biometrických údajů na MVČR. Získali jsme ale negativní odpověď, byli jsme požádání abychom "nějakou chvíli" počkali, že se věci nejspíš změní. Teď jsme tedy v Praze už měsíc. Vidíme že se toto zpřísnení udílení víz týká pouze ruských a běloruských občanů kteří čekají na své PRVNÍ pracovní povolení.

Během druhého týdne našeho pražského života Mastercard a Visa zablokovaly všechny ruské kreditní karty, což nás okamžitě odstřihlo od jakýchkoliv peněz. Naštěstí mě zachránil můj kolega který nám poslal nějaké peníz skrz Western Union (zanedlouho poté zablokovali v Rusku i tento systém). Otevření bankovního účtu je pro Rusy v podstatě nemožné. I s podepsanou pracovní smlouvu je vízum typu D málo, potřebují modrou nebo pracovní kartu. Aktuálně tedy jíme mraženou pizzu jednou deně, alespoň prozatím.

Z těchto důvodů jsme teď trochu zaseklí. Lidem, kteří nikdy nepodporovali Putina a jeho režim, jsou sebrány možnosti pouze na základě jejich národnosti. To mi bohužel připomíná naší komunistickou minulost a uplatňování kolektivní viny.

Češi jsou fajn!

Ve stejné době ale mluvíme s různými Čechy okolo nás a všichni naší situaci rozumí, dokonce se nám snaží pomoct jak jenom dokážou. Moji známí na Redditu říkají že máme požádat o azyl, ale já si nejsem jistý zda si uvědomují jak dlouho to trvá a jaké důkazy o mém pronásledování mám úřadům poskytnout.

Zbývá nám už jen zhruba 30 dní než budeme muset opustit Českou republiku abychom nepřekročili lhůtu vstupního víza (60 dní celkem), proto to pro nás začíná být hodně urgentní.