Kognitivní disonance a ruská propaganda

Rusové, kteří žijí pod vlivem kremelské rétoriky, mohou nezávislé reportáže o stále trvající válce na Ukrajině přijímat špatně a nebo si je mylně vysvětlovat. Leč jsou lidé, kteří při setkání s protichůdnými informacemi nejprve pociťují jistý diskomfort, ale nakonec kognitivní disonanci překonají, přehodnotí svůj postoj a novou informaci přijmou.

Člověk přirozeně tíhne k udržování svých vnitřních hodnot a svého chování v souladu. Snaží se tak vyhnout vnitřnímu rozporu nebo disonanci. Tato disonance vzniká, pokud má člověk dvě protichůdné myšlenky či světonázory. Například když se setká se dvěma koncepcemi: "Mám rád nezdravé jídlo" a "Nezdravé jídlo škodí srdci". Tyto dva protichůdné výroky vytvářejí disonanci. Aby tuto disonanci člověk vyřešil, může změnit své chování (přestat jíst nezdravé jídlo) nebo změnit svůj postoj (nezdravé jídlo srdci tak moc neškodí).

Psycholog Leon Festinger provedl v 50. letech minulého století řadu experimentů, ve kterých představil a prověřil ideu kognitivní disonance. Podle této teorie mají lidé vrozenou touhu zachovat si vnitřní stabilitu a vyhýbat se tak disonanci ve svých přesvědčeních, názorech a ve svém chování. Snaha tuto disonanci zmírnit nás může vést k překrucování reality, utvrzování se ve svém přesvědčení a nebo změně chování.

Pokud se k nám dostane nová protichůdná informace, která nás nutí pochybovat o našich dosavadních přesvědčeních, tak buď: ignorujeme nová fakta a utvrzujeme se v našich dosavadních přešvědčeních, nebo znovu zvažujeme svoje přesvědčení v souvislosti s novými fakty a měníme naše chování. Právě proto může kognitivní disonance v politice vést ke konstruktivní diskusi a změně názorů a nebo potvrzení dosavadních názorů, hlavně tehdy když lidé hledají jen informace, které jejich názor potvrzují a protichůdné ignorují.

Reakce Rusů na válečný konflikt na Ukrajině je skvělou ukázkou kognitivní disonance v politice. Nehledě na stále větší množství důkazů, které odporují oficiální verzi propagované Kremlem, někteří Rusové stále věří "oficiální " verzi a důkazy o opaku odmítají s tím, že jsou falešné.

Sledování záznamů z bombardování, zprávy o tom, jak ruská armáda střílí civilisty a také hovory s blízkými a rodinou z Ukrajiny je pro mnohé Rusy jako vstup do zcela protichůdné reality. Někteří Rusové, zcela přesně podle popsané teorie, se utvrzují ve svých přesvědčeních, aby vyřešili vzniklou kognitivní disonanci. Tím se vysvětluje, proč na začátku války, někteří zcela popírali fakt vojenské invaze a to, že ruští vojáci mohou střílet civilisty. S tím, jak se popírání samotného faktu války, stalo skoro nemožným, kvůli ohromnému množství důkazů, začali někteří Rusové řešit svoji kognitivní disonanci pomocí konspiračních teorií. Například že, za jednáním vlády jsou jiné, skryté motivy a svět je mnohem komplikovanější než se nám může zdát. Tuto tendenci potvrzují i vědci, kteří kognitivní disonanci zkoumají. Elliot Aronson a Carol Tavris potvrzují, že "pokud lidé cítí silné spojení s politickou stranou, vůdcem, ideologií nebo vírou, s velkou pravděpodobností ve své oddanosti uvěří všemu co jim předloží a budou překrucovat nebo ignorovat důkazy, které zpochybňují jejich víru".

Zjistěte víc: